Pranýř

V Kašperských Horách, u polní cesty při východním svahu Šibeničního vrchu, narazíte na jednu obzvlášť pozoruhodnou památku - naleznete tu kamenný pranýř z roku 1630.

Kamenné místo hanby

Pranýř stával původně na náměstí jižně od kostela. Po roce 1800 - kdy se přestal využívat při soudních výkonech - byl přenesen za město na úpatí Šibeničního vrchu a upraven na boží muka. Tvoří jej kamenný válcový sloup o výšce cca 147 cm krytý hlavicí s vytesaným letopočtem "1630".

V dávných dobách bývaly pranýře místem veřejného trestání a hanby. K pranýři se připoutávali odsouzenci, kteří se dopustili trestných činů a přestupků, na něž se nevztahovaly hrdelní tresty. Pobyt u pranýře zbavoval trestaného cti. Vykonávaly se tu ale i některé tělesné tresty jako například mrskání, uříznutí uší, jazyka, useknutí ruky nebo vypálení cejchu.

Cikánčina kletba

Jednou na pranýř připoutali mladou cikánku nespravedlivě obviněnou z krádeže. Kat ji uřezal uši. To neměl dělat. Nešťastnice během toho stačila vyřknout kletbu. Trojí vypálení krovů a déšť o každém jarmarku měly postihnout kašperskohorské měšťany za její neprávem vytrpěná muka.

Ohnivé sudy

V minulých dobách se prý ze Šibeničního vrchu okolo městského pranýře často koulel tajemný ohnivý sud. Jednoho večera se opět ozval křik: „Sud se valí!“ Jedna žena tomu nechtěla věřit a pochechtávala se. Přesto se ale s nemluvnětem v náruči přidala k davu zevlounů. Když byl hořící sud vidět, začalo děcko z plna hrdla křičet. Zároveň uviděla pochybovačka v povětří lidské tělo rozervané na čtyři kusy. Lidé pak říkali, že kdyby neměla na ruce to neviňátko, jako ochranného ducha, byla by ta žena za svoje pochybování jistě také rozčtvrcena.