Prášilská papírna

Prášily se nachází asi 15 km západně od Kašperských Hor.

Až do roku 1989 byly Prášily zraku turisty ukryty, kolkolem se totiž rozprostíral přísně střežený vojenský prostor. Žili tu jen vojáci a lesní dělníci. Pozvolna tak kdysi kvetoucí šumavská vesnice přišla o školu, mateřskou školku, ale i kostel.

Slavná papírna

O jednu pozoruhodnost přišla ale již o mnoho let dříve, příčinou byl oheň. Onou pozoruhodnou památkou byla prášilská papírna. Její historie se začala psát v roce 1819. Toho roku koupil Jan Kašpar Eggerth objekty dvou zdejších brusíren, aby v nich zahájil výrobu papíru. Ovšem papíru nikoliv ze dřevoviny, jak bývá zvykem, ale z hadrů. Prášilský ruční papír získal brzy velký ohlas na trhu a řadu ocenění na výstavách. Jednotlivé archy byly vytvářeny na sítech ručně, bez zarovnávání a tudíž měly pro ruční papír charakteristické nerovné okraje. Papírna dodávala papír pro samotnou prezidentskou kancelář. V oblibě jej měli také umělci, především malíř, grafik, spisovatel, řezbář a umělecký tiskař Josef Váchal a jeho družka, malířka a grafička Anna Macková. Požár život papírny ukončil v noci z 31. května na 1. června 1933. Během krátké chvíle zcela vyhořely tři objekty papírny včetně dvou obytných domů. Část zachráněného technologického vybavení převzalo technické muzeum.

Sláva Prášil

V té době byly Prášily významným turistickým centrem srovnávaným s krkonošským Špindlerovým Mlýnem. Dřevěné stavby začaly být nahrazovány zděnou zástavbou, postavena byla pošta, trojtřídní česká škola a čtyřtřídní škola německá, dva hostince, studentská noclehárna, četnická stanice, inspektorát oddělení finanční stráže, sídlo státního polesí, pila i lékařská ordinace. V roce1928 získal Klub českých turistů budovu zrušeného pivovaru a přestavěl ji na svou chatu. Turisté dokonce ještě stihli v roce 1936 vybudoval na Prášilském potoce nové koupaliště. To již ale bylo doslova za pět minut dvanáct. V roce 1938 se Prášily staly německým územím, po válce došlo k odsunu obyvatelstva německé národnosti.

V padesátých letech se Prášily staly, stejně jako obec Dobrá voda, součástí vojenského výcvikového prostoru. Objevily se dokonce záměry obec zcela likvidovat, ale ty už se naštěstí realizovat nepodařily. Po roce 1991 byl vojenský výcvikový prostor zrušen a do Prášil se začal vracet život i turistický ruch. Dnes se Prášily znovu stávají přirozeným centrem této části Šumavy. Naleznete zde řadu penzionů a keltský skanzen. Vypravit se můžete k nedalekému jezeru, nebo horu Poledník.

Jak Prášily přišly ke svému jménu?

Možná vás napadne, že Prášily vděčí za své jméno proslulému lháři baronu Prášilovi. Omyl! O tom, jak Prášily přišly ke svému původnímu německému jménu Stubenbach, hovoří následující historka. V dobách, kdy ještě žili na Šumavě medvědi a vlci, vydávali se odvážní lovci často do hor. O jednom takovém honu přišel jakýsi sklářský podnikatel s kamarády k potoku, kde si chtěli chvíli odpočinout. Všichni se podivovali, že na tom místě bylo teplo a ten sklář řekl: "Tady je jako v komůrce." Dal tam pak vybudovat loveckou chatu. Později se při tom potoce usídlilo více lidí a nově založená osada dostala německé jméno Stubenbach podle tak řečeného potoka (stube = pokoj, světnice a bach = potok).

Poděkování © Online Travel Solutions
Penzion Florian
Cena od: 350 Kč os./noc
Hotel Parkhotel Tosch
Cena od: 1100 Kč os./noc
Rekr. středisko Koky
Cena od: 120 Kč os./noc
Přidat hotel 
Víte že…

Víte, že národní park České Švýcarsko ukrývá Pravčickou bránu, největší skalní most v Evropě? Ze zdejších skalních vyhlídek je nádherný rozhled do kraje.